ZIMA

Vracím se zas domů za tmy

a venku je zima,

zas se krátí zimní dny,

čí je tohle vina?

Jedu zrovna autobusem

a mám v hlavě černou díru,

myšlenky mi rychlým klusem

utíkají do vesmíru.

Ten je vinen touhle zimou

vesmír – slunce, planety,

jen hvězdy mi dolů kynou

a mráz  tak leze za nehty.

Ta proklatá zemská osa,

kdo řekl, že má šikmá být,

já chci teď chodit venku bosa

a čerstvý kytky kolem mít.

Tak vystoupím z autobusu

a zas jdu tou tmou,

malá vločka dá mi pusu

a ostatní se mnou jdou.

Jenom děti nevidí

to, co trápí dospělé,

na sněhu se nenudí,

vždycky jsou z něj veselé.

Na čepice padá sníh,

dětem se oči svítí,

s radostí jezdí na saních,

nechybí jim kvítí.

Zem vesmírem putující,

noc mrazivá a jasná,

tak studená a smrtící,

přesto je zima krásná.